Historie města Mariánské lázně

Místo, kde dnes leží druhé největší lázeňské město, Mariánské Lázně, bylo v dávných dobách plné bažin a zcela pusté. V roce 1197 je založil mocný šlechtic a opat kláštera v Teplé - Hroznata, pod jehož správu patřil i pozemek dnešních lázní. Mniši byli také první, kteří zaznamenali slaný pramen v lesích a dokonce se snažili zde těžit sůl. Tato sůl byla později úspěšně prodávána jako projímadlo.

O léčivých účincích minerálních vod mezitím začaly kolovat různé zvěsti a k pramenům zamířili první nemocní. Klášterní představitelé pak nechali vyčistit prameny a upravit cestu k nim. První pokusy založit lázně se však nepodařily. Místní obyvatelé lázním nedůvěřovali. Za vlády Marie Terezie byly minerální vody opět analyzovány a v tomto období se také poprvé objevuje název Marienbad.

O vznik lázní se významně zasadil doktor Jan Josef Nehr – klášterní lékař, který v roce 1779 přesvědčil opata kláštera a několik mnichů, aby zkusili lázeňskou kúru. Zjistil, že voda v nepatrném množství podávaná několikrát denně upravila trávení, povzbudila chuť do jídla a přinesla opatovi a mnichům osvěžující spánek. Klášter však bojoval o získání potřebných povolení ke stavbě lázeňské budovy až do roku 1786. V roce 1818 získává Marienbad statut lázeňského místa. Název Marienbad lázně získaly podle Mariina pramene. Tento pramen byl dávno předtím kvůli pronikavému zápachu nazýván Smradlavý, svůj dnešní název však dostal podle Mariánského obrazu, který blízko pramene údajně připevnil voják vracející se z války jako poděkování za to, že si zde vyléčil svá zranění. O další rozvoj lázní se zasloužil tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger, který počátkem 19. století začal s výstavbou lázeňských domů a pavilonů.

V roce 1820 navštívil Mariánské Lázně Johann Wolfgang Goethe, který sem zavítal ještě dvakrát a prožil zde svůj největší milostný román. Byl velice nadšen zdejšími přírodními podmínkami a povzbuzoval opata Reitenbergera, aby nepolevoval ve výstavbě lázeňských domů. Také doporučil zdejším lékařům, aby kromě tradiční lázeňské péče prosazovali moderní léčebné metody. Přítomnost Goetheho v Mariánských Lázní měla velmi příznivý dopad na návštěvnost. Lázně začala navštěvovat majetnější klientela.

V roce 1897 poprvé do Mariánských Lázní zavítal budoucí britský panovník Edward VII. Co rozhodlo, že navštívil právě tyto lázně, není známo. Avšak hned při první návštěvě si král Edward, vystupující pod titulem vévoda z Lancasteru, Mariánské Lázně zamiloval a celkově sem zavítal devětkrát. Britský král obrátil světovou pozornost na Mariánské Lázně, které se každou sezónu proměňovaly, aby dokázaly pojmout stále větší počet hostů. Většina budov byla v tomto období přestavěna a rozšířena a neustále se otevíraly nové hotely.

Mariánské Lázně se staly také dějištěm několika politických jednání. V září 1899 se zde živě rozhodovalo v záležitostech předcházejících vzniku búrské války v jižní Africe. Dne 16. srpna 1904 se v Hotelu Nové Lázně sešli při oficiálním setkání císař František Josef I. a anglický král Edward VII.Po první světové válce a vzniku Československé republiky se do lázní opět vrátili hosté. Prudký růst dopravy přilákal další návštěvníky a lázně musely řešit ubytovací problémy. Záhy však přišla ekonomická krize, která další rozvoj města zastavila. Druhá světová válka naštěstí město téměř ušetřila a tak lázeňský ráz města zůstal zachován. Po poválečném odsunu německých obyvatel a po výměně obyvatelstva se Mariánské Lázně staly chátrajícím městem. Obrat nastal až po roce 1989 a za posledních 15 let došlo k velkému pokroku.

 

wikipedie.cz

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode