Lázně Mariánské lázně

V okolí najdeme více než 160 kyselek, z toho přes 50 na území Mariánských Lázní. Všechny tyto prameny jsou si v mnohém podobné: jsou studené o průměrné teplotě 7-10°C, většinou málo mineralizované a vznikají v malých hloubkách. Velké rozdíly ale panují v jejich chemickém složení.

Kyselky jsou složeny ze tří základních složek: vody, oxidu uhličitého a rozpuštěných pevných látek. Každá z těchto složek má jiný původ. Vývěry kyselek se tedy vyskytují vždy jen v určitých místech, kde jsou podmínky pro získáni všech tří složek.

Voda pro prameny mariánskolázeňské oblasti má původ ve srážkách, spadlých ve Slavkovském lese. Tato povrchová voda se vsákne do půdy a dále sestupuje puklinami a póry v hornině. Současně vyluhuje z horniny některé rozpustnější složky. Pokud se tato voda dostane až k patě svahu nebo k místu, kde má snadnou cestu na povrch, pramení jako pramen prosté vody. Vzhledem k morfologii krajiny bývá vzdálenost mezi infiltrační oblastí a pramennou oblastí poměrně krátká.

Oxid uhličitý je naopak magmatického původu jako poslední zbytek třetihorního vulkanismu; vystupuje k zemskému povrchu po puklinách z velkých  hloubek podél zlomových linií. V blízkosti povrchu v pásmu zvětrání a rozpukáni hornin se proud plynu rozmršťuje, takže jeho vývěry často tvoří celé skupiny. Vyvěrá-li až na zemský povrch bez přítomnosti vody, hovoříme o „mofetách“, kterých je v okolí velké množství.

Setká-li se proud podzemní vody s vystupujícím plynem, dochází ke vzniku kyselky. Oxid uhličitý se ve vodě rozpouští. Současně se silně zvyšuje schopnost rozpouštění minerálních látek z okolních hornin, neboť roztok oxidu uhličitého ve vodě vytváří slabou kyselinu. Okolní voda, ve které se plyn nerozpustil, pokračuje dále ve své původní cestě a s kyselkou se - vzhledem k rozdílům v hustotě - prakticky nemísí. Stoupající proud kyselky si pak najde nejkratší a nejpohodlnější cestu k povrchu nezávisle na směru a sklonu toku původní podzemní vody. Při výstupu kyselky k povrchu dochází vlivem snížení okolního tlaku k uvolňování plynu, který svým tlakem ještě rychlost výstupu urychluje.

V mariánskolázeňské oblasti se kyselky tvoří - vzhledem ke geologické stavbě (v pevných horninách krystalinika, tvořících zdejší okolí, může voda proudit pouze po puklinách, které se s hloubkou uzavírají nebo zcela mizí) a malé mocnosti půdních a zvětralinových pokryvů - v poměrně malých hloubkách: pásmo tvoření se pohybuje v oblasti pouhých 30 - 100 m pod po vrchem.

Zajímavé je ovšem chemické složení těchto pramenů. Na poměrně malém území těsného okolí Mariánských Lázní najdeme totiž 6 různých chemických druhů vod. Tato zvláštnost je dána právě složitou geologickou stavbou území, kde najdeme horniny od kyselých žul či rul po basické amfibolity a ultrabazické serpentinity. Podle toho, kde minerálka vzniká, tedy kterými horninami voda protéká, se rozpouští různé chemické látky. Tak u pramenů původem z oblasti žulových hornin nacházíme vody převážně sodno-sírano-chloridového typu (v případě „krušnohorských“ žul i se zvýšeným obsahem lithia), často silně mineralizované (prameny Ferdinand I — III a Křížový pramen v Mariánských Lázních obsahují až 13g rozpuštěných pevných látek v 1l), prameny z oblasti amfibolitů jsou nejčastěji vápenato-hořečnato-hydrogenkarbonátového typu. Z oblasti hadců pak pochází prameny hořečnato-hydrogenkarbonátové (extrémním případem je kyselka Magnesia, obsahující z kationtů prakticky pouze hořčík, neboť infiltrační oblast, sestupný proud podzemní vody i vlastní výstup kyselky k povrchu se odehrává pouze v hadcích, složených z křemičitanů hořčíku). Kromě těchto tři základních typů zde najdeme i různé typy přechodné, vzniklé bud‘ mísením různých pramenů v oblasti vývěru (např. Ferdinandovy prameny IV, VI-VIII) nebo tím, že voda prostupuje postupně více druhy hornin (v tomto případě se na složení rozpuštěných látek podílí nejen prosté vyluhování horniny, ale i schopnost výměny některých iontů s okolím). Tyto typy pramenů jsou v oblasti nejčastější.

Jelikož tyto prameny mají mělký režim, kolísá během roku jejich teplota v rozmezí i několika stupňů okolo hodnoty průměrné roční teploty dané oblasti. Současně i jejich vydatnost (množství) značně kolísa v závislosti na množství srážek. Průměrná doba tvorby minerálního pramene jsou 3 měsíce (podle zpoždění změny vydatnosti po změně srážek v infiltrační oblasti).

Vývěry mofet a minerálních pramenú jsou vázány na tektonické linie (zlomy a skupiny zlomů). Nejčastěji v údolích potoků (která často tyto linie sledují), ale vzácností nejsou ani vývěry vysoko ve svazích kopců. Výrazně se projevují usazeninami červenohnědých železitých okrů v odtoku.

Zcela jiný režim mají horké prameny v Karlových Varech. Tvoří se za vysoké teploty v hloubkách okolo 2 km, kam puklinami v žulách sestupuje povrchová voda. Jsou poměrně málo mineralizované a jsou přesycené volným oxidem uhličitým (při teplotě vzniku pramene se plyn ve vodě téměř nerozpouští), který svým tlakem urychluje výstup pramene k povrchu. Charakteristickým sedimentem je minerál aragonit (uhličitan vápenatý), který tvoří bud‘ vrstevnatý „vřídlovec“ nebo tzv. „hrachovec“, složený z aragonitových kuliček vzájemně stmelených. Vzniká tak, že aragonit obaluje drobná zrnka vířící v proudícím prameni v pod zemních dutinách.

Pro popis minerálních pramenů byly vytvořeny zvláštní názvy, charakterizující vždy určitou sledovanou vlastnost. Chemismus vod se označoval základními termíny alkalická (dnes hydrogenuhličitano-sodná), salinická (dnes chlorido-sodná), muriatická (síranová) a zemitá (vápenato-hořečnatá hydrogenkarbonátová). Dnes se již od těchto termínů upouští a prameny se popisují podle převládajících chemických složek (např. sírano-chlorido-sodná kyselka). Podle celkové mineralizace pak rozlišujeme kyselky prosté (obsahují méně než 1g pevných látek v 1l), málo, středně a silně mineralizované. V lázeňské a lékařské praxi je účelné rozlišení na prameny hypotonické, isotonické (koncentrace fysiologického roztoku) a hypertonické.

Již odedávna se lidé snažili vývěry kyselek zachytit tak, aby nedošlo k jejich poškození.

Nejstarší způsob zachycení, s nímž se často v okolí setkáme dodnes, bylo prostým vyčištěním prameniště a mělkým zachycením minerálky pomocí dřevěné skruže, dutého kmene či pařezu, sudu bez dna apod. Toto zachycení není ale vhodné pro větší využiti pramene pro snadnou možnost znečištění zdroje povrchovými vodami.

Pro širší využití zvláště v lázeňských městech bylo však potřebně zajistit vývěr dokonaleji. Běžně bylo používáno zachycení různě hlubokými studnami okolo utěsněnými proti průniku povrchových vod.

Z nutnosti získat nové zdroje a zvýšit vydatnost původních pramenů bylo ve 20. a 30. letech 20. století v Mariánských Lázních nově upraveno zachycení všech známých pramenů a současně tím došlo k objevení mnoha nových. Nejčastějším způsobem bylo odkopání zvětralého pokryvu až na pevnou skálu s puklinovými výrony pramene, nad nimiž se stavěly zděné nebo kovové jímací kužele (např. Ambrožovy prameny). Rovněž se využívalo zachycení vyzděnými studněmi (např. Lesní pramen). V místech, kde byl vývěr pramene více rozptýlen, byly pro jeho zachycení využity drenážní rýhy (některé Pottovy prameny). Poprvé v historii zde bylo využito i vrtných prací k objevení a zachycení pramenů ve větších hloubkách (Ferdinandovy prameny). Vrty dosahovaly do hloubek okolo 30 m a byly směrovány přímo do výstupní pukliny pramene. Tím se zabránilo přimému znečištění povrchovými vodami, což bylo časté zejména při mělkém zachycení studnami, a zvýšila se i jejich vydatnost. Současně bylo objeveno několik desítek nových zdrojů (prameny v Pottově údolí, 6 Ferdinandových pramenů, 3 Rudolfovy prameny a další). V 50. letech byly některé zdroje nově navrtány (Křížový pramen) a zachyceny ve větší hloubce. Počet pramenů v Mariánských Lázních tak dosáhl 46. V dnešní době se již pro prameny, které jsou určeny k širšímu využití (stáčení do lahví apod.) povoluje zachycení výhradně vrty, přesně směrovanými do výstupních cest pramene pod úrovní jeho rozptýlení ve zvětralých povrchových vrstvách.

Z publikace - Bouše : Geologický park Mariánské Lázně - procházka expozicemi a přírodou