Zajímavé osobnosti
Ema Destinnová ( 1878 - 1930 )
Světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost.
Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, svou kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, kde zpívala například po boku Carusa.V roce 1914 se vrátila do Čech, vlivem válečných událostí byla nucena zůstat zde až do konce první světové války. V roce 1914 zakoupil ve Stráži nad Nežárkou její přítel za její peníze zámek, v němž žila až do konce života. V roce 1925 ji na zámku navštívil i T. G. Masaryk.
Ema Destinnová byla dcerou bohatého pražského kulturního mecenáše Emanuela Kittla. Byla umělecky velmi nadaná, malovala, učila se hře na housle u profesora Ferdinanda Lachnera a ve svých osmi letech měla svůj první koncert. Krátkou dobu se snažila psát, a brala hodiny u prof. Destinové-Löwelové (též Loewe-Destinn) v Praze. Jméno své učitelky si zvolila za svůj umělecký pseudonym. Mimo to studovala Ema herectví v dramatické škole při Národním divadle v Praze. Jedno z jejích angažmá v Praze bylo z politických důvodů přerušeno. Debutovala roku 1897 v drážďanské dvorní opeře v roli Santuzzy v opeře Cavalleria rusticana. Úspěch jejího debutu byl tak obrovský, že byla okamžitě přijata k pětileté spolupráci v berlínské Státní opeře.
Poprvé úspěšně vystoupila v roce 1898 na scéně berlínské Krollovy opery opět jako Santuzza v opeře Cavalleria rusticana. V roce 1901 zpívala Destinnová na Wagnerovských operních slavnostech (Bayreuther Festspiele neboli Richard-Wagner-Festspiele) v roli Senty v opeře Bludný Holanďan a byla bouřlivě oslavována. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína, ve stejném roce v německé premiéře Smetanova Dalibora. V roce 1906 zpívala v Berlíně v opeře Salome od Richarda Strausse. Následovaly výstupy v dalších rolích jako Carmen, Valentina, Mignon, Elisabeth, Selika a Destinnová se stala primadonou berlínské opery, v níž vystoupila v padesáti úlohách během deseti let. Roku 1905 debutovala v londýnském operním domě Covent Garden v titulní roli Pucciniho Madam Butterfly. Zpívala i další role, např. roku 1909 v premiéře opery Tess od d'Erlangera. V Londýně působila až do roku 1914 a znovu od r. 1919. Po úspěšných hostováních ve Vídni, Londýně, Praze a Paříži byla v roce 1908 pozvána také do newyorské Metropolitní opery. O rok později tam ztvárnila Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě, roku 1910 Lízu v premiéře Čajkovského Pikové dámy, roku 1908 Marthu v opeře Tiefland, 1909 titulní roli v La Wally A. Catalaniho. Zde zpívala 10. prosince 1910 v premiéře Pucciniho opery Dívka ze zlatého Západu (La fanciulla del West) jako partnerka po boku jednoho z nejslavnějších tenorů všech dob Enrica Carusa roli Minnie.
Jenom v Národním divadle v Praze, poté co tam v roce 1900 odzpívala tři vystoupení, se jí nedostalo žádného ohlasu ani uznání. Stále častěji vystupovala také v jiných divadlech v Praze, hostovala tam celkem 86krát, z toho v roce 1908 nadšeně oslavována konečně i v Národním divadle. Jeho čestným členem byla prohlášena ve stejném roce. Krátce nato byla vyznamenána titulem komorní zpěvačka při pruském císařském dvoře.
V roce 1916 se vrátila do Čech, kde byla kvůli údajné špionáži uvězněna na svém zámku ve Stráži nad Nežárkou v domácím vězení. V posledním roce 1. světové války, 1918, se opět vrátila na scénu a všude slavila úspěchy. Na konci koncertů zpívala českou národní hymnu Kde domov můj, kde vlast je má…, čímž vyjadřovala na svých vystoupeních národní manifest.
Po válce se opět stále častěji vrací. Vystupuje v Londýně na festivalu československé hudby a jedenáctkrát v Covent Garden. Roku 1919 se znovu objevuje na dvě divadelní sezóny v newyorské Metropolitní opeře, již pod jménem Ema Destinnová. Těžce onemocněla a včasná operace jí zachránila život. V roce 1925 podnikla krátké turné po Jugoslávii a vystoupila v Bratislavě. Roku 1926 se pomalu loučila. Poslední pražský koncert v Lucerně a turné po 20 městech Československa. V roce 1928, u příležitostí 10. výročí vzniku republiky, zpívá svůj poslední koncert v Londýně. Nakonec se stáhla na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou a jen příležitostně zpívala na koncertech. „Není ničeho horšího, než když se musíte dívat na starou ženu na jevišti“, bylo její krédo, které ji přimělo k dobrovolnému odchodu ze scény. Věnovala se vyučování zpěvu.
Wilhelm Richard Wagner ( 1813 - 1883 )
Německý hudební skladatel, výrazný představitel hudebního romantismu.
Narodil se 22. května 1813 v Lipsku jako deváté dítě policejního úředníka Carla Friedricha Wagnera a pekařovy dcery Johanny Rosine Wagnerové, roz. Pätzové . Šest měsíců po narození malého Richarda, zemřel jeho otec na tyfus. V srpnu 1814 se jeho matka znovu vdala za herce a básníka Ludwiga Geyera, který se ujal celé rodiny a kterého si Wagner velice vážil. Spekulace, že by Geyer mohl být dokonce biologickým otcem Richarda Wagnera nebyly nikdy potvrzené, ani vyvrácené. Oproti tomu domněnky, že byl Geyer Žid jsou dnes již vyvrácené. Ještě v roce 1814 se rodina Wagnerů přestěhovala do Drážďan a v únoru 1815 se narodila jeho nevlastní sestra Cecílie.V roce 1817 byl zapsán do školy. O dva roky později jeho otčím Ludwig Geyer onemocněl a září 1821 zemřel. Richard byl dán na výchovu strýci Karlu Geyerovi do Eislebenu. Od prosince navštěvoval pod jménem Wilhelm Richard Geyer církevní školu v Drážďanech. V roce 1826 se rodina přestěhovala do Prahy. Richard zůstal v Drážďanech a rodinu v Praze navštěvoval. Od vánoc 1827 byl opět se svou rodinou v Lipsku. Tady navštěvoval pod jménem Wagner školu sv. Mikuláše a školu sv. Tomáše. Toho času byl pod silným vlivem svého strýce Adolfa Wagnera, četl Shakespearea, „Romantiky“, nejvíce E.T.A. Hoffmanna. V šestnácti letech slyšel zpívat operní pěvkyni Wilhelmine Schröder-Devrient v Beethovenově opeře Fidelio a od té chvíle mu bylo jasné, že chce být muzikantem. Složil první sonáty a první nedokončený operní pokus Hochzeit (opera) (Svatba). Od roku 1831 studoval hudbu na univerzitě v Lipsku, mimo jiné se učil u Christiana Theodora Weinlinga, kterému také věnoval své první dílo klavírní sonátu v B-Dur. V roce 1832 zkomponoval C-Dur symfonii a podnikl svou třetí cestu do Čech.
V roce 1833 byl ovlivněn spisovatelem a publicistou Heinrichem Laubem a ideami revolučně orientovaným hnutím "Junge Deutschland". Zároveň začal komponovat operu Feen (opera) (Víly) a byl jmenován sbormistrem divadla ve Würzburgu. V Laubeho "Zeitung für die eleganten Welt (Noviny ze světa elegance)" mu vyšel článek "Die Deutsche Oper (Německá opera)". Poté podnikl s Theodorem Apelem svou čtvrtou cestu do Čech. Stal se hudebním vedoucím pro letní sezónu v Bad Lauchstädt a divadla v Magdeburku a tam také potkal svou budoucí ženu herečku Minnu Planer.
Fryderyk Franciszek Chopin ( 1810 - 1849 )
Polsko–francouzský skladatel vážné hudby a klavírní virtuos období romantismu, který se proslavil jako „básník klavíru“.
Chopinův otec byl francouzský emigrant, matka pocházela ze zchudlého šlechtického rodu z Polska. Frédéric Chopin prožil krásné dětství ve Varšavě. V roce 1816 se začal učit hru na klavír u Čecha Vojtěcha Živného a už v sedmi letech se pokoušel o své první skladby. Od roku 1822 byl žákem varšavského lycea a mezi léty 1826–1829 se učil u Józefa Elsnera hudební teorii na konzervatoři. Poté vyšla tiskem jeho první skladba Klavírní rondo c moll. Po škole slavil úspěch koncertováním ve Vídni, Praze, Teplicích a Drážďanech. V roce 1830 opustil Polsko a vydal se do Vídně. Jeho umění, šarm, pronikavá inteligence a vybrané způsoby k němu poutaly pozornost společnosti. V roce 1831 přesídlil do Paříže, kde působil také jako učitel hudby. Navázal zde vztah s George Sandovou, ale zůstal až do konce života svobodný. V letech 1838–1839 pobýval na Mallorce, kde těžce onemocněl plicní chorobou. Často pobýval v lázních po celé Evropě, v roce 1848 cestoval i po Anglii a Skotsku. Tuberkulóze podlehl 17. října 1849 v Paříži. Zde je pohřben, jeho srdce ve stříbrné schránce je však uloženo ve Varšavě. Na Chopinovu počest se ve Varšavě konají mezinárodní soutěže mladých klavíristů.Většina Chopinova díla je určena klavíru. Jeho improvizační umění se zobrazilo v Preludiích, zatímco v Nokturnech z 30. a 40. let se uplatnila jeho velice jemná, zpěvná a figuracemi opředená melodika. Taneční skladby komponoval výhradně v třídobém metru, přitom polský národní prvek proniká nejvíce v 60 mazurkách a v slavnostních polonézách. Jeho valčíky mají převážně salónní ráz. 3. klavírní a 1. violoncellová sonáta (1846) vykazují nezvyklá formová řešení (slavný Smuteční pochod předcházel kompozici ostatních vět sonáty b moll o dva roky). V českých zemích měl Chopin velký vliv na Smetanu, který prohlásil: „Jeho skladbám měl jsem ve věcech koncertech co děkovat za úspěch a od té doby, co jsem skladby jeho byl poznal a pochopil, věděl jsem též, co mojí úlohou jest“.
Kontakt